Optikou dnešní doby se nám to může zdát až neuvěřitelné, nicméně ne vždy nerozhodná fotbalová utkání rozhodovalo prodloužení, či snad pokutové kopy.
Věřte nebo ne, ale i na takových podujetích jakými bezesporu mistrovství Světa, či Evropy jsou, se ve vyřazovací fázi nerozhodná utkání zpočátku opakovala, později dokonce rozhodoval los, respektive hod mincí. Nevěříte?
V roce 1954 hrálo Španělsko s Tureckem dodatečný zápas o postup na mistrovství světa. Po prodloužení bylo skóre nerozhodné 2:2. O vítězi rozhodl losem a malý, nevidomý chlapec z Itálie, Luigy Franco Gemma. Španělsko bylo vyřazeno.
Na ME 1968 do finále postoupila Itálie díky hodu mincí (když semifinále proti SSSR skončilo 0:0) a samotné finále se opakovalo, když první zápas skončil 1:1). Ale už před oficiálním zavedením rozstřelů se podobná řešení objevovala v některých lokálních soutěžích a turnajích.
Návrh na zavedení rozstřelu v dnešní podobě byl zveřejněn ve FIFA News v srpnu 1969, načež ho v roce 1970 schválila valná hromada IFAB.
Prvním velkým turnajem, jehož vítěze určil penaltový rozstřel, bylo až ME 1976 v Bělehradu, kdy finálový zápas Československa proti NSR skončil i po prodloužení 2:2.
Podle původního plánu UEFA se mělo finále za dva dny opakovat, avšak týmy se dohodly na penaltovém rozstřelu. Po neúspěšném pokusu Uliho Hoenesse rozhodl ve prospěch Československa památným „dloubákem“ Antonín Panenka.
